Věříte svému bankovnímu účtu?

Věříte tomu, že částka, kterou máte na svém bankovním účtu, je přesně taková, jaká je? Věříte. Nebo to popíráte? (Nemyslím, že byste tam nechtěli mít více, to samozřejmě ano, ale mám na mysli, že prostě souhlasíte s tím, kolik je tam nyní.)

A věříte, že ten strom na dvoře vašeho domu je skutečně Jírovec (nebo jiný)? Věříte. A že se na jaře rozpučí a rozkvete, a těšíte se na to celou zimu? Ano. Bez pochyb. Kdo to tak dokonale řídí?

A věříte tomu, co vidíte? Zrovna teď, hned. Před sebou, kolem sebe? Okno, dveře, stůl...? Věříte.

Jak byste se cítili, kdybyste to popírali. Kdybyste tvrdili, že ten počítač není počítač, že strom není strom, že ty peníze na účtu nejsou nebo je jich mnohem více?

Asi jako blázni, viďte.

Ovšem ve vztahu ke svým pocitům se jako blázni chováme. Přestože jsou emoce základní energetickou jednotkou, částicí světla, nebo mohutným energetickým zdrojem (obojí platí), přesto je popíráme, snažíme se obelhat ostatní i sebe.

Navazuji na článek v Impact coach blogu: Jeden ze tří hlavních faktorů duševní síly. Naučte se řídit své emoce .. a protože jej považuji za velmi důležitý, tak jej pouze doplňuji: všechno, co je kolem nás, tomu věříme, přikládáme tomu podstatnou váhu, a to tvoří naše životní přesvědčení. A je jedno, co bylo dříve, zda realita a z ní pramenící přesvědčení nebo naopak. Nebojíme se pojmenovat to, co vidíme, je to bezpečné, protože zažijeme pocit přijetí a souhlasu od svého okolí.

Ale většinu z toho, ne-li všechno, co je uvnitř nás, naše pocity, emoce, tomu věnujeme nejmenší pozornost, a popíráme je. Bez mrknutí oka, jako blázni tvrdíme, že všechno je OK (i když není), že jsme šťastni (i když nejsme), a pak se divíme, jak špatně se cítíme. Až z toho onemocníme. Máme strach pojmenovat to, co cítíme, protože to už tak bezpečné není, není to vidět, a tak hrozí nepochopení ze strany okolí, a toho se bojíme.

Jak z toho ven, za prvé?

Tak si představte, že by vaše emoce byly viditelné (jakože jsou). Co byste viděli? Jak by vypadal například ten strom, stůl nebo počítač, kdyby vyjadřoval vaše momentální pocity, nebo pocity v poslední době?

Nebo si představte si, že by se vaše emoce převáděly na bankovní účet ve formě peněz - radost by znamenala příjmy, a smutek a nepříjemné pocity naopak výdaje. Kolik byste měli na svém účtu? Jaký denní obrat byste měli? Jaké výsledky, zůstatky?

A představte si, že ono se to skutečně tak děje.

Naše emoce jsou magnetem pro realitu. Ne naopak.

Jako v nebi, tak i na zemi, zní modlitba. Ale co je to nebe? Oblaka? Ne. Nebe je neviditelný svět našich emocí. Z nich se radují nebo pláčí Andělé i Bůh. Nebe je nekonečná databanka, do které vkládáme naše pocity z prožívání konkrétních životů. Andělé z nich čerpají a nemají na vybranou: čerpají jen z toho, co jsme sami vložili, a to nám pomáhají transformovat do reálné podoby, kterou pak vidíme a které věříme.

Takže jak z toho ven, za druhé?

Věnujte pozornost alespoň v tuhle chvíli, nebo v následujících minutách, stačí pár minut, tomu, jak se cítíte. Přijměte ten pocit, nepopírejte jej. A když nebude zrovna příjemný, tak se jednoduše rozhodněte, že alespoň na pár sekund jej můžete změnit. Jen vy sami. Nikdo jiný.

Představte si, že váš pocit je to, co vkládáte do své energetické banky, ze které budete moci velmi brzy a rychle čerpat. Ale jen to, co jste vložili.

Tuhle dokonalou a nejúžasnější banku všech bank spravují vaši Andělé. Není se čeho bát. Je možné se jen svobodně rozhodnout, co do ní budete vkládat.

Pak to vše uvidíte ve skutečném životě. Bude toho pravděpodobně mnohem více a bude to nepochybně mnohem krásnější. Co uvidíte, tomu uvěříte. Tak se změní i vaše přesvědčení.

Buďte šťastni.

Yvell